Prošel napříč Českem, od Brna přes Ostravu a Ústí nad Labem, aby se Filip Šmíd (32) po třicítce bavil basketbalem ve Zlíně. V pátek večer bude se svými spoluhráči usilovat o pokoření lídra prvoligové tabulky z Hradce Králové. „Doma máme trošku jinou sílu než venku. Věříme si na ně,“ přesvědčuje opora SKB FASTAV, dojíždějící z Brna.
Analyzovali jste si, proč jste doma mnohem lepší než na palubovkách soupeřů?
„To je jasné. Doma se každému hraje lépe. Je zvyklý v té hale trénovat a hrát. Platí to i pro ostatní týmy.“
Prý si troufáte i na Hradec Králové, který dosud neztratil ani bod.
„Nemyslím, že jsou předem rozdané karty. Věřím, že to bude vyrovnané až do konce. Můžeme překvapit a vyhrát i s tak silným soupeřem jako je Hradec. Ten má kluky z extraligy a za cíl postup. Venku je to pro nás složitější.“
Co je cílem Zlína v této sezoně? Třetí místo?
„Bylo by super, kdybychom skončili do třetího místa a hráli horní skupinu. Porovnali bychom síly s celky z druhé skupiny. Ale jdeme zápas od zápasu, nepředbíhal bych.“
Je výhoda, že je vaše střelba rozprostřena na hodně hráčů?
„Myslím, že jo. V každém zápase se může „zbláznit“ někdo jiný. V tom je síla našeho týmu. Soupeř se nemůže připravovat na jednoho, dva hráče. Musí to brát zeširoka. Ryzí střelce ale máme, třeba Martina Müllera. Pod košem je silný Kuba Krakovič.“
Minulý týden vás málem rozstřílela trojkami Olomouc. Zíral jste na ten koncert z dálky?
„Věděli jsme, že se jim moc nechce do vymezeného území a dost to obstřelují. Ta jejich úspěšnost po dobré obraně byla fakt neuvěřitelná. Dali osmnáct trojek. Hlavně takové, které jsme potřebovali, aby nedali a my se od nich mohli konečně odpoutat. (úsměv) Ale to k tomu patří. Je důležité, že jsme to psychicky ustáli a nepoložili se. Nakonec jsme zápas vyhráli. Kdyby takto hráli pořád, určitě se v tabulce nepohybují tam, kde jsou.“
Co vás po třicítce věku přivedlo do Zlína? Máte bohaté zkušenosti z nejvyšší soutěže.
„Když jsem skončil profi kariéru v NH Ostrava, přestěhoval jsem se zpátky do Brna. Děti šly do školky a už jsem chtěl žít rodinný život. S Jardou Kotalou (trenérem a šéfem Zlína) jsme o sobě věděli. Přes nějaké známosti jsme se domluvili na spolupráci. Kamarád, který také hrával dřív extraligu, mi říkal, že jsou tam dobré podmínky pro hráče. Že to, co se řekne, platí. To mě hodně lákalo.“
Prostě jste ještě nechtěl úplně skončit.
„Nechtěl jsem basket zabalit úplně. Mohl jsem hrát v Brně druhou ligu, tedy třetí nejvyšší soutěž. Mám tam plno kamarádů, ale takhle jsem ještě končit nechtěl. Možná, že kdyby byla nabídka z Brna z nejvyšší soutěže, možná, že bych pokračoval tam. Ale nedomluvili jsme se. Tím pádem to bylo jasně dané. Mám rodinu a už jsem nechtěl daleko cestovat. Do Zlína nás teď jezdí dvěma auty šest. Určitě si dovedu představit, že budu ve Zlíně i v další sezoně. Máme super partu, oproti loňsku si to sedlo. Jak výsledkově, tak uvnitř týmu.“
