S Olomoucí jsme ještě minulou sezónu brali za slušný výsledek prohru o cca. 20 bodů, letos již body dělíme. Před čtrnácti dny se na zlínské palubovce děly věci. V prvním utkání jsme v podstatě celý zápas tahali za kratší konec, ale v poslední čtvrtině jsme zabrali, kluci zabojovali na lavečce i na hřišti a byla z toho vzhledem k průběhu utkání možná i nepříliš zasloužená výhra 54:47. Druhý zápas byl pravý opak. Troufnu si říci, že jsme byli na palubovce lepším týmem, ale po dramatickém průběhu jsme po dvou prodlouženích prohráli 66:77. Krásný a nervy drásající sportovní zážitek.
Tento víkend to proti Mohelnici bylo jiné. Třetí tým z mistrovství republiky ještě posílil o hostující hráče a poměrně hladce nás přehrál 37:97 a 24:83. Škoda, že jsme na utkání nemohli odjet v nejlepší možné sestavě, ale šanci alespoň dostali noví hráči a nutno říci, že rozhodně nezklamali.
Před dvěma lety jsme v této kategorii s Olomoucí doma v prvním utkání sezóny prohráli 4:80, minulou sezónu jsme v prvním utkání brali prohru 27:60. Stejnému soupeři se pomalu vyrovnáváme a snad se nám tak vrací naše tréninková píle a přístup. Díky rodičům za podporu, které se nám od začátku sezóny dostává a pomoc s dopravou.
