Chtěl bych se živit basketem, říká kouč Kopeček. Ve Zlíně vede tři kategorie
Basketbalový fanatik. Jinak nelze Lukáše Kopečka (25) nazvat. Vysokoškolský student s inženýrským titulem trénuje souběžně muže ve druhé lize, dívky kategorie U-19 a ještě chlapce U-12. „Volné mívám jen pondělí. Teď si nedovedu život bez basketu představit,“ přiznává bývalý hráč Přerova a Zlína. Na palubovce byl ještě v minulé sezoně, kdy pomohl k postupu „béčka“ a následně se stal jeho trenérem. Pikantní je, že je mladší než zhruba polovina jeho svěřencům.
Lukáši, jak takový zápřah zvládáte?
„Kromě pondělí mám většinou dva tréninky denně. Náročné to je, ale basketbal je můj život. Zkusil jsem to rok bez něj, při přechodu ze střední na vysokou. Šel jsem si jenom jednou týdně zahrát. A moc mě to nebavilo. (úsměv) Naštěstí to nedělám sám. U všech kategorií mi někdo pomáhá. Když se utkání kryjí, domluvíme se, že mě kolega zastoupí.“
Máte vyšší trenérské ambice?
„Zajímavá otázka…Vždycky mě lákalo odtrénovat si ženskou extraligu, být součástí extraligového týmu. S holkami ve Zlíně jsme to minulý rok zkoušeli, měli jsme kádr, který měl teoreticky šanci na postup. Nepovedlo se.“
Letos už ty ambice nemáte?
„Letos na to nemáme kádr. (úsměv) Ale určitě se může povést, aby se ve Zlíně hrála třeba do pěti let nejvyšší soutěž. Pokud se to sejde, časem klidně můžeme postoupit.“
Ve svém věku musíte být mladší než někteří spoluhráči, ne?
„Je to tak. Věkově jsem někde uprostřed. Když jsme postoupili z krajského přeboru, uvědomili jsme si, že bychom už měli mít ve druhé lize nějakého trenéra. Tak jsem skončil a vzal to. Stejně už jsem ze sebe neměl na hřišti úplně dobrý pocit. Kluci věděli, že trénuju nižší kategorie, chodili na naše zápasy. Viděli, jak to vedu a že tomu celkem rozumím. Myslím, že určitou autoritu mám. V týmech jsem býval většinou kapitán, lídr. Díky tomu, že jsem ještě mladý, mám k hráčům dost blízko. Zároveň si udržuju i odstup. Moje výhoda je, že jsem si sám prošel soutěžemi, které oni teď hrají. Když je potřeba, umí i zakřičet. Musím říct, že kluci poslouchají. Musím to zaklepat.“
Zajdete s nimi na pivo?
„Jasně. Tohoto jsem se před sezonou bál. Byli jsme spoluhráči, kamarádi. A najednou jsem přešel do trenérské role. Ale je to úplně v pohodě. Po tréninku jdeme a u piva to probereme. Máme k sobě vzájemný respekt.“
Je těžší trénovat dívky než dospělé chlapy?
„Dívčí sport je obecně specifický. U holek jsem ale začínal, už je mám šestý rok. Vím toho o nich spoustu. Určitým způsobem to v družstvu funguje, některé věci už řešíme s asistentkou s nadhledem. U chlapů je to jednodušší v tom, že opravdu chtějí a scházíme se v dostatečném počtu na trénincích.“
Kdo tvoří kádr „béčka“?
„Jsou to většinou odchovanci, kteří dostali příležitost v áčku, ale neměli třeba takovou minutáž. Druhá liga je o level níž. Momentálně je to pro ně adekvátní stupeň, který můžou hrát. Jsme nováčci, takže cílem pro tuto sezonu je postup do play off. V klubu máme i céčko. To už je vyloženě soutěž, kde jsou kluci s rodinkami, kteří se sejdou jednou týdně na tréninku.“
Chodíte se dívat na prvoligové áčko?
„Jelikož máme tréninky ve vedlejší hale, doběhnu vždycky na druhý poločas. Nikdo z nás trenérů se nezastaví.“
Dokážete v pondělí opravdu vypnout od basketu?
„Ráno se snažím vyřešit věci kolem basketu, udělat rozpisy tréninků, napsat na skupiny rodičům a hráčům, co nás ten týden čeká. Odpoledne si udělám volno. Teď hodně chodím plavat, občas si zajdu na výlet. V úterý začínám až odpoledne, protože chlapi trénují večer. Pak jedu až do neděle v kuse. Sobota, neděle jsou zápasy.“
Chcete se basketbalem živit?
„Bylo by to příjemné. Zatím jdu oběma směry. Uvidíme, kam mě život zavede. Kdyby nevyšel basket, mám ještě vysokou školu. Momentálně studuju Automatické řízení a informatiku na Baťově univerzitě ve Zlíně.“
