Volný den bez basketbalu? „Neexistuje,“ usměje se trenér Martin Ptáček, jehož najdete ve Zlíně u čtyř kategorií. V seniorském áčku dělá asistenta hlavnímu trenérovi Jaroslavu Kotalovi, vede chlapce kategorie U-15 a U-10 a aby se náhodou nenudil, tak ještě dívky U-11. „Musí se to zvládat,“ říká profesionální kouč, jenž pomáhá s rozvojem svého milovaného sportu i v projektu Sportování v mateřských školách, který s trenérem Kotalou před čtrnácti lety ve Zlíně založili.
Kdy máte vůbec volno?
„Dvě až tři dopoledne v týdnu. Ta ostatní vyplňuje také basketbal. Se ženou jsem se seznámil v době, kdy už jsem tuto práci dělal. Takže zhruba věděla, do čeho jde. Má to své výhody a nevýhody. Výhodou bylo, že mohla jít už ve dvou letech dětí do práce a já se o ně staral. Relativně slušně se to dalo zvládat.“
Jak dlouho chcete vydržet v takovém zápřahu?
„Už několikrát jsem byl na rozcestí. Odmítl jsem nabídky na změnu v rámci basketbalu. Zůstávám věrný Zlínu, kde s rodinou žijeme. Když si tuto otázku každý rok pokládám, a dávám na hromadu plusy a minusy, pořád mi z toho vychází, že těm dětem a klubu mám stále co dát. Odchod za basketem jinam teď nepřipadá v úvahu. Úplně mě neláká ani civilní zaměstnání.“
Která kategorie vás nejvíce naplňuje?
„To nejde říct, každá má svoje. S U-15 už pracuji čtyři roky, jsme hodně na stejné vlně. Zaznamenali jsme i nějaké úspěchy. Ale asi už u ní budu končit. Cítím, že čtyři až pět let je opravdu strop. Ty menší jsem si vzal proto, abych vychoval další mladé hráče a hráčky. V U-11 dohlížím i na tréninkový proces své dcery. U chlapců U-10 jde vyloženě o začátky, což mě naplňuje, protože doteď jsem se pohyboval spíše ve vyšších kategoriích. U áčka mám na starosti i dost věcí okolo. Počínaje kamerou, vyplácení rozhodčích až po pomoc hlavnímu trenérovi Kotalovi při utkání. Vše spolu dopodrobna konzultujeme Pokud se zápasu nemůže zúčastnit, jsem logicky první volba. Moje další funkce jsou řidič, kustod, pitný režim atd.“ (úsměv)
Áčko je v první lize aktuálně třetí a v pátek vás čeká duel v Olomouci. Budete favorit, že?
„Určitě. Nicméně Olomouc neustále dotváří tým, posiluje ho. Jsem rád, že se na jeho soupisku dostali hráči, jako je Roman Menšík, který pod mým vedením působil v Přerově i Zlíně. Kruh se tak krásně uzavírá. Musím říct, že venkovní zápasy zatím nevychází úplně podle našich představ. Žádný jsme neodehráli v klidu, bez problémů. Ale určitě jedeme vyhrát. Počítám rozdílem patnácti, dvaceti bodů.“
Proč vám to jde doma mnohem lépe?
„Venku jsme měli trošku těžší soupeře. Navíc domácí palubovka s sebou vždycky přináší určité výhody. Ať už diváckou podporu anebo zažité prostředí. Je to jednodušší. Hráli jsme například v Hradci, který je venku momentálně asi nad naše síly. Největším zklamáním pro nás bylo utkání v Novém Jičíně, které jsme prohráli o bod. Svitavy bychom měli doma zvládnout a pěknou podívanou slibuje i zápas s Hradcem Králové. Věřím, že vyhrajeme i s ním, ale ve východní skupině je letos o deset, dvacet procent lepší než ti jeho nejlepší soupeři. To znamená, my a Svitavy. Muselo by nám všechno klapnout, abychom ho porazili. Přijde mi, že naši hráči mají nestálou formu. Je těžké trefit sestavu na daný zápas a otočit všechny hráče v utkání. To je v zápasech kolikrát těžké. Na tréninku se třeba jeví dobře a v utkání je to pak jinak.“
Nechybí vám nějaký střelec, který pravidelně zajistí přísun mnoha bodů?
„Samozřejmě je vždycky jednodušší, když máte v týmu nějakého "LeBrona Jamese", který dopraví do koše každý zápas třicet bodů. Takového hráče momentálně nemáme. Snažíme se o to víc hrát rychlejší a agresivnější basketbal. Hráči se vyšťaví, jedou nahoru dolů a pak si jdou odpočinout na střídačku. Nastoupí za ně další. Šířka sestavy může být výhodou v tempu hry a nevýhodou v koncovce, kdy jsou rozehráni víceméně všichni hráči, ale žádný stoprocentně tak, aby byl schopen sám rozhodnout.“
Může se hrát v horizontu několika let ve Zlíně nejvyšší soutěž mužů?
„Teď se snažíme odvést v klubu dobrou tvrdou práci, abychom divákům, sponzorům, kraji a městu ukázali, že na to máme. Rádi bychom první ligu v horizontu dvou tří let vyhráli a dostali se do baráže. Nejvyšší soutěž by s sebou nesla další velké rozpočtové náklady, které v této sezoně nejsou dosažitelné.“
