Důvodů bylo více. Jedním je věk,“ připomněl, že mu bylo v dubnu 36 let. Dalším je rodina, se kterou se usadil v Huštěnovicích nedaleko rodného Uherského Hradiště. „Syn půjde do školky a už jsme nechtěli cestovat. To všechno mě utvrdilo v tom, že už bych se měl věnovat jiné činnosti než profesionálnímu hraní.“
U basketbalu však zůstal. Zlínská volba byla logická. „Není daleko a klub mi byl vždycky sympatický,“ přiznal Prášil. V jedné kabině se navíc sejde se starým známým z Uherského Hradiště Michalem Šušákem. „Už dávno jsme si říkali, že bychom si ještě chtěli jednou spolu zahrát.“
Prášil nepřichází do neznámého prostředí. „Půlku mančaftu osobně znám. Většinou jsou to kluci, se kterými jsem hrál v Brně.“
Připravit se musí na jiný styl basketbalu. „Mladí dávají do hry hodně energie, rychlosti, ale dovednostmi se první liga s národní nedá srovnávat.“
Spokojený bude, když Zlín vylepší výsledky z minulých sezon. V posledních dvou vypadl v play-off už na prvním soupeři: „Věřím, že budeme atakovat nejvyšší příčky.“
Ve Zlíně bude mladším předávat zkušenosti nejen z pozice spoluhráče. V klubu s ním počítají na pozici trenéra mládeže. „To byla jedna z podmínek,“ podotkl.
Které věkové kategorii se bude věnovat, se teprve ukáže. „Trenér by měl projít vším, začít u nejmenších a končit u mužů.“
Autor: Petr Fojtík, MF Dnes
