Při každé příležitosti klukům říkám, že v dětském sportu nelze nikdy srovnávat Lojzíka s Pepíkem, jelikož každý hráč má rozdílný biologický věk, svůj talent, své fyzické dispozice a další aspekty… Je tedy vždy třeba srovnávat Lojzíka s Lojzíkem a Pepíka s Pepíkem v průběhu času. A já mohu s klidným svědomím a s radostí konstatovat, že všichni ti mí Lojzíkové a Pepíkové se během sezóny zlepšili. Samozřejmě – někteří více a někteří méně, ale to je vše odvislé od výše uvedených aspektů, ale také od tréninkové a zápasové účasti.
V několika zápasech jsme ukázali, že můžeme kromě Mohelnice potrápit všechny soupeře v soutěži, některé dokonce porazit, ale to v konečném důsledku není ve 12ti letech až tak podstatné. Co nás může opravdu těšit? Tréninková morálka VĚTŠINY týmu, místy slušná bojovnost, kterou nahrazujeme naše basketbalové nedostatky, pro sport slušný charakterový profil hráčů a hlavně!!! 17 kluků v jednom ročníku, kteří mají chuť se zlepšovat a mají myslím velmi dobrou partu!
Samozřejmě je naše hra plná nedostatků a občas je těžké se na ni se zalíbením dívat, neřku-li dokonce předstírat zalíbené dívání, ale věřte mi, že všechny nedostatky se dají v průběhu času odstranit, a toho času je ještě dostatek, než opravdu o něco půjde. V tomto věku je nejdůležitější radost z hraní a zápal, a to nám myslím nikomu nechybí.
Co nás čeká? Odehrajeme ještě jistě nějaký přátelák, možná menší turnaj, uděláme závěrečný zápas rodičů proti dětem a zakončení sezóny a budeme se těšit na soustředění, které letos proběhne od 18. do 23. srpna v Horní Lidči.
Závěrem velký dík klukům za dobrou sezónu, rodičům za pomoc s dopravou a hlavně podporu na hřišti i mimo něj!!!
Sportu zdar trenér Martin
